Dnešní den byl významný v jedné věci – vydala jsem se s mojí
turecky mluvící-vietnamskou kamarádkou do města pro muzekart. To je kouzelná
karta na vstup zdarma do všech muzeí, parků, galerií a podobně. Dojely jsme do
centra k Mevlana muzeu, kde karty prodávají. Upozorňuju, že původně mi
byla karta slíbena zdarma od Erasmus kanceláře. Protože jsem tam byla na
průzkumu už v neděli a měli zavřeno, jela jsem tam coby situace znalá – na
internetu mají napsáno otevírací dobu pořád, ale v neděli zavřeno. Jaké
bylo naše překvapení, když byl stánek zavřený i dnes. Jamila se ptala chlápků u
turniketu a ti nás informovali, že stánek se zavřel před 2 měsíci a že už bude
zavřený navždy, a že nejbližší místo, kde si koupit kartu, je Ankara nebo
Izmir. NE! S tím jsem se nehodlala smířit, protože zítra jsem měla jet na
veliký výlet, kde bych bez téhle karty vyházela klidně 200 lir za vstupy.
Jamila to vzdávala, že prostě si to musím koupit v Izmiru. Ne, prostě ne.
Předtím jsem z tramvaje viděla značku infocentra hned vedle, tak jsem tam
Jamilu dotáhla. Přišly jsme tam a paní nám řekla, že muzekart je jen pro lidi s trvalým
pobytem v Turecku, načež mi Jamila ukázala něco jako občanku, kterou má.
To samozřejmě nemám a nikdy mít nebudu, tak už jsem trochu chytla vzteka,
protože jsem věděla, že na tu kartu mám nárok a že ji chci hned teď. Paní jsme
vysvětlily, že „ve škole nám řekli“, a paní teda přikývla, odebrala se dozadu a
následovala klasická chvilka telefonátů. Po 15 minutách paní vylezla, na mapě
nám nakreslila plánek k druhému muzeu, které v Konye je, pak nám
poradila webovky s kulturou, pak se ptala odkud jsem a byla milá a
ochotná, ať kdykoliv přijdeme.
Dojely jsme na místo určení a tam už nás pán očekával – díky
všem těm telefonátům člověk vždycky všude přijde objednán. Chtěla jsem muzekart
za 50 lir, což je ta nejdražší – chtěla jsem totiž mít co nejvíc slev! Ale pán
mě donutil vzít si tu jen za 20 lir, že prý studentská sleva :( Samozřejmě jsem musela
dodat fotku, ovšem tentokrát si ji jen zkopíroval. A je to tu! Mám vlastní
muzekartu, zítra se jede do Canakkale!!! Jupí!
 |
| Fotek mě není nikdy dost, natož s müzekart |
 |
| Krásné centrum města |
Večer jsme zašli na jídlo s kamarádem erasmákem z Rumunska,
který v pátek odjíždí – byl tu na léto. Ještě mi dával nespočet rad
ohledně lidí tady, ohledně (ne)fukčnosti erasmus kanceláře a podobně. Když jsme
se vraceli z večeře, zaslechli jsme v místním „obchodním centru“ v kampusu
hudbu. A docela dobrou. Zašli jsme teda dovnitř, slyšeli jsme znaky všeobecného
veselí, řehot a zpěv, tak jsme tušili konečně dobrou párty. Jasně, vešli jsme
tam a všichni pili čaj. Ok. Chvíli jsme poseděli, dali si to jedno povinný
kafe, poslechli tureckej rokec a šli spát (do erasmus ubytovny funguje celkem
dobrá zkratka, a to skrz vestibul nemocnice). A tu noc se to stalo.
Zmizely mi moje čtyři Efesy (piva)!!!!! Jako tušila jsem to a byla
jsem kamarády upozorněna, že se v kampusu nesmí pít, ale že mi někdo z mé
kuchyně vezme piva, a to při kontrole věcí v noci, když jsme všechny
spaly, to bylo trochu moc. (ráno jsme to totiž řešily a dvě holky slyšely
otevírání skříněk v kuchyni v noci, taky jsme měly přehrabané věci v
koupelně). Čtyři piva, každé za 50 korun v přepočtu. To mě zamrzelo. Navíc
jsem už přesně měla plán, kde a kdy si je vypiju (za školou máme pěkný hory). Tak ještě 2x u mě najdou alkohol a budu moct
využít ty nabídky bydlení z couchsurfingu.
 |
| Turecká párty s čajem |
Žádné komentáře:
Okomentovat