Takže dnešní den byl konečně první den výuky. Šla jsem k Semahat
do kanceláře, samozřejmě tam nebyla. Ale čekala tam na ni jedna její studentka,
která vůbec neuměla anglicky. Tak jsme se pomocí překladače domluvily, že prý
Semahat je na cestě a že obě jdeme za ní. Sešlo se nás tam ve výsledku víc,
přidal se k nám ještě další student Taha. Tak nějak jsme tam posedávali a
pokecávali, což mi silně připomnělo pár návštěv v jedné škole na Lhotce.
Došli jsme s Tahou na studijní, kde jsem dostala papír a razítko a podpis
a s tím papírem a razítkem a podpisem jsme šli do jiné kanceláře, kde jsem
na ten papír s razítkem a podpisem dostala jiné razítko a podpis a s tím
papírem s razítkem a podpisem a razítkem a podpisem jsme šli jinam a tam
jsem dostala na papír s razítkem a podpisem a razítk… Prostě jsem
podstoupila záhadný úřední proces a stala se oficiálně studentem, ten papír s podpisy
a razítky je můj nejvíc nejdůležitější doklad hned po pasu. Pak jsme se
odebrali zase do kanceláře a Taha mě pozval, až s ním jedu na vědeckou konferenci
do Canakkale. Ok, uvidíme.
Dál jsem se seznámila s Yasemine, která mě bude učit dva předměty – ta je
super, řekla mi, že všechno v pohodě a ať jedu teď na výlet, dokud je
dobré počasí, a že přednášky mi může dát v zimě, až bude těch slibovaných
mínus 25. Během konverzace do kanceláře vstoupil velmi hlasitě telefonující
muž, usadil se do křesílka uprostřed a dále hlasitě telefonoval. Protože
telefonoval tak nahlas, že jsme se navzájem neslyšeli, vyčkali jsme konce jeho
telefonátu. Představil se jako profesor Ercan, který mě bude učit fyzikálu a
vést „undergraduate research“. Dále dodal, že zítra večer odjíždí na 14 dní do
Bruselu, takže ho těšilo a uvidíme se možná za 14 dní.
Posledním
úkolem, který mě ten den čekal, byla pomoc s Erasmem v Praze. Taha mi
totiž řekl, že na letní semestr jede do Prahy na Erasmus. Zde je potřeba
upozornit na znění té věty, co mi opravdu doslova řekl, aby byla správně
pochopena pointa následujícího příběhu – řekl „na letní semestr jedu do Prahy
na Erasmus“ a toto i zopakovali všichni okolo. Dobrá, super, říkám si. Dobrá
náhodička, můžu jim oplatit jejich pomoc a taky mu pak v Praze s něčím
pomoct. Akorát mě napadlo, že už ty přihlášky uzavřeli nějak brzo. Taha mě tedy
poprosil, jestli bych mu s něčím ohledně toho nepomohla. Jasný, určitě
chce pomoct s předmětama a vědět, jakej je kdo učitel, nebo se zorientovat
v SISu a podobně.
„Tak ukaž, co potřebuješ“, říkám mu.
Taha
otevřel počítač, prvotní přihlášku na Erasmus ve webové aplikaci, velkolepě se
uvelebil u počítače a zeptal se mě, jestli kolonka „Name“ je křestí jméno.
Kolonka „Surname“ příjmení… A tak dále… Už jsem rezignovala a jen pila čaj a
kývala hlavou…
Na
závěr do kolonky „proč chci do Prahy na Erasmus“ zkopíroval předepsaný vzorový text
z learning agreementu a přihlášku odeslal. Mají prostě styl.
Žádné komentáře:
Okomentovat