ÍRÁN - jak to vlastně začalo?

"The Airlines of the Islamic Republic of Iran"

Ti, kdo četli pár článků na blogu vědí, že jsem dlouho dopředu tajnůstkařila s jakýmsi velkým výletem, ale neprozradila jsem kam. Nedělám si iluze, že by lidi doma seděli a živě diskutovali o tom, kam ta Bára asi pojede, ale možná se mi podařilo vzbudit trochu zvědavosti. Hlavní důvod toho utajení ale byl jiný – co si každý představí, když řeknu „jedu do Íránu“? Asi nic moc pěkného, teroristy, bomby, vojáky, zloděje, únosce, podvodníky a všechny hrůzy světa. Klasický psychologický efekt zemí končících na -án, i když musí se nechat, že něco na tom je. No a přece to nemůžu rodičům a babičkám udělat, říct jim měsíc dopředu, že jedu do Íránu, aby pak strachy nespali. To je lepší jim napsat odtamtud, protože když už je člověk na místě, všichni s tím můžou nesouhlasit nebo protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžou dělat. Vlastně ten výlet byl tak tajný, že to věděli všichni v Turecku a pár kamarádů doma, takže utajení jen zlehka.

Co se skrývá pod hvězdičkama se dočtete v dalších článcích.

A proč jsem si vybrala Írán? Měla jsem v plánu během semestru zaletět si na výlet do některé z blízkých zemí – ve hře byly Gruzie a Izrael, na mnohé doporučení i Libanon nebo Ázerbajdžán. Během cetování po Turecku jsem ale čím dál častěji slyšela samou chválu na Írán, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, asi jsem si myslela, že Írán je mnohem dál, a ne že je to sousední stát Turecka (chytrá hlavička). A pak už to šlo ráz naráz. Na facebooku už déle sleduju skupinu, která funguje jako cestovatelská seznamka – někdo někam jede, napíše kdy a kam a případně se někdo připojí. Objevila se tam nabídka na Írán koncem listopadu, a v nějakém manickém přemotivovaném stavu jsem odepsala, že jedu. Přecejen, sama holka do Íránu není úplně ideální nápad, zato jet tam s cizím člověkem z facebooku je o moc lepší! Provedla jsem důkladnou prověrku facebookového profilu (chytře až po koupení letenek), poslala jsem odkaz pár mým kamarádům z jeho města s dotazem na totožnost a spolehlivost mého spolucestovatele a dostala jsem tři odpovědi – první „neznám“, druhá „to je nějakej úchyl“ a třetí „to je falešnej profil“. Ale nakonec se ukázalo, že je všechno v pořádku, cestu jsme naplánovali, koupili letenky, našli se v Istanbulu a letělo se.

Mám strašně moc skvělých fotek a zážitků, zejména proto, že jsme v podstatě každou noc spali doma u místních lidí, díky couchsurfingu. Proto se asi opět vrátím na chvíli k blogu formou deníku, kdo si rád počte, bude mít radost, a ostatní možná potěší aspoň obrázky. Teď už píšu z pohodlí Konyi, počítám města, co jsme navštívili, počítám zprávy na couchsurfingu a utracené peníze, takže kromě deníku chci sepsat jeden vyloženě praktický článek pro cestovatele, protože Írán je země tak nevyzpytatelná, že ani informace z první poloviny letošního roku už neplatí.

Mějte se krásně a čtěte blog!