 |
| Zprava: město Izmir, já, neznámý pán, Wall-E |
Tenhle den byl čas na odjezd z Bergamy, vydala jsem se
přes místní zaplivaný otogar do Izmiru. Tam jsem měla domluvené opět bydlení
přes couchsurfing. Dokonce pro mě i přijel na otogar, což bylo fajn, protože
jsem se v Bergamě asi desetkrát zeptala, staví-li autobus ve městě nebo
jenom na otogaru. Samozřejmě mi řekli, že jedině na otogaru, ale potom se
stavělo na každým rohu. Na hlavním otogaru jsem se trochu ztratila, protože mi
poslal špatné souřadnice ještě z auta, když přijížděl, což mě trochu
svedlo z cesty – ale dobří lidé vždy pomohou a následoval klasický postup –
turecky mluvící kamarád na telefonu je předán náhodné osobě na ulici a ta osoba
dostane instrukce, co se mnou. Tak mě náhodný pán dovedl zpět na cestu. Potkali
jsme se s týpkem z couchsurfingu, vypadal v pohodě, takže dobrý.
Uměl i dost slušně anglicky.
Pak jsme jeli do města, on pořád něco zařizoval,
byli jsme v kanceláři jeho kamarádů, kteří si se mnou hned udělali
selfíčka, ačkoliv anglicky neuměli ani slovo, ale Spartu znali, tak měli
radost. Pak jsme jeli na oběd, potom jsem si konečně jenom hodila batoh do bytu
a šli jsme trochu po městě – vlastně už byl večer, tak jsme dali pár piv s dalšími
kamarády, já se učila, jak se co řekne turecky – buráky, pistácie, olivy,
okurky… Pozitivní bylo, že tam měli Kozla. Byli jsme v super podniku, kde
hrála i dost slušná hudba a perfektní starší pár tam rozjížděl taneční kreace.
 |
| V pohodě atmosféra, v ČR ten den poprvé sněžilo asi. |
Když jsme pak odcházeli, kluky napadl super nápad projít se
po pobřeží a tam zkusit střelit na balónky – taková zábavička, na vodní hladině
jsou nějak přidělané balónky, asi 20 metrů od břehu a týpek se vzduchovkou. Tak
jsem se trochu potutelně usmívala, protože jsem tušila, že by to mohlo být plus
pro mě, ale nechtěla jsem říkat hop, přecejen po 4 kozlech se nemíří nejlíp…
Kluci začli a asi z deseti střel od obou z nich byl pryč jeden balónek. To
se mi přestalo líbit, protože mě nebaví věci, co mně nejdou, co když se taky
netrefím? Ale doufala jsem, že ve mně ještě krapet střelce zůstal – no ze třech
ran jsem úplně normálně trefila tři balónky (mimochodem to bylo lehký facka) a
dostala jsem vynadáno, protože „hej jak je to možný, já byl v armádě a
netrefil ani jeden…“ No, takže asi toliko ke střelnici…
 |
| Kousek za stovku, no nekup to, když je to český a jsou k tomu buráky zdarma. |
Šli jsme spát, měla jsem pro sebe gauč v obýváku (význam slova couchsurfing),
konečně došlo na spacák (nemám radost, když tahám spacák a nevyužiju ho), ještě
jsem dostala instrukce kde co v bytě je, včetně toho že jsme v kumbálku
vedle koupelny našli spícího kamaráda, o kterém jsme nevěděli, jak se tam
dostal. Celkově to byl dost veliký a normální byt s dveřmi vždy otevřenými
pro kamarády, překvapilo mě to, protože to byl až moc velký byt, ale asi mají jiné cenové relace. Škoda, že mě ráno vzbudily sbíječky z ulice, ale já byla v pohodě,
zato oba kamarádi se nějak po pivu netvářili. Myslím, že pivo se s lidma z
Česka nemůže pít prostě jen tak…
Žádné komentáře:
Okomentovat