Aspoň jednou v životě...: Istanbul, okružní jízda po památkách, den druhý

Tento den byl na programu Topkapi palác, a to bylo veliké štěstí, protože se na chvíli rozjasnilo a bylo opravdu krásně. Ale jen na chvíli. Topkapi palác a jeho okolí je fakt nádhera, rozhodně stojí za to to navštívit.
Mají tam i artefakty jako prorokovy vousy a podobně, což je věc na pohled dost nechutná, ale všichni to musí vidět. V muzeu archeologie mají třeba první diplomatickou dohodu, pěkně vytesanou v kameni. To mě osobně přišlo zajímavější, ale ostatním lidem asi ne. Nejzajímavější věc ovšem bylo muzeum „historie vědy a technologie v islámu“. Tam nejde nejít. Muzeum značně zapadlé, skryté před zraky všech turistů a uvnitř nikdo. Je to škoda, protože teprve tam se člověk dozví pravdu. V podstatě tam bylo uvedené (když to napíšu hodně zjednodušeně), že všechno se tak nějak převzalo a že dneska islámské kultury zkoumají jen jejich historii vědy, a nedělají žádnou novou vědu, právě kvůli víře, která je k tomu tak nějak… prostě nevede. Částečně jsem si zopakovala věci z přednášky dějin alchymie a chemie, pány Galéna, Gebera a Avicennu (velmi doporučuju knížku Alchymie, dcera omylu, matka pravdy od prof. Karpenka).

Výhled z Evropy do Asie

Otáčení kebabu poháněné párou, vrchol islámského výzkumu a vývoje a stěžejní bod muzea.

Yeni Camii, bohužel v rekonstrukci. Istanbul z jiného úhlu pohledu.

Sulejmanova mešita, Süleymaniye Camii, následovala odpoledne a cesta do mešity je opět krásným příkladem rozdílu mezi hezkou a hnusnou částí města. Cestou tam se muselo projít opět skrz bazar, kde jsem si všimla chlapíka s laminovačkou. Mám podezření, že vyráběl pasy a občanky na počkání. V mešitě bylo zrovna kázání, tak bylo lepší asi půl hodinky počkat. Ale to nevadilo, okolí stálo taky za to. Mešita uvnitř byla opět překrásná, ale přišla mi stejná jako všechny ostatní.

Překonávám se v tvorbě selfíček.

Mešity jsou prostě hezčí než kostely, to už mi nikdo nevyvrátí.

Po mešitě následoval návrat do Karaköy, měla jsem tu čest projít absolutně nejpříšernější ulicí Istanbulu hned pod mešitou, u výstupu metra se zúčastnit jakési demonstrace a potom konečně došlo na tu skvělou Galatskou věž, Galata Kulesi, která byla svého času nejvyšší budovou města. Je z ní krásný výhled na město, ale taky je do ní pěkný nával. A opět se musí platit, u kasy je trochu okrádačka, protože něco jiného pro vstupy je napsáno anglicky a něco jiného turecky. Místo 25 lir jsem jako turecký student zaplatila lir deset, což už je podle mě znatelný rozdíl (obyvatelé Turecka platí patnáct lir). Výhled byl krásný, akorát se západem slunce. Překvapilo mě, jak rychle to slunce zapadá a den končí brzy.