Přes
noc jsme vzali zpátečku z Kermanu do Qazvinu. První cíl byl Tehrán
a v Tehránu vzít první autobus do Qazvinu. Byla to celkem legrace, protože
autobus byl plný velmi zmatených lidí, řidič je tam různě organizoval a
přemisťoval a myslím, že není náhoda, že mám podezření, že mluvili turecky.
Takže plný autobus zmatených lidí. Vyhodili nás na dálnici, protože Qazvin
nebyl poslední stanice a samozřejmě hned se k nám přihrnuly nabídky od
taxikářů. Opět jsem zařídila spaní přes couchsurfing, tak jsem po několika
zmatených zprávách s naším hostitelem předala telefon prvnímu taxikářovi.
Jaké bylo moje překvapení, když jsme zamířili do 25 km vzdáleného městečka
Alvand. To jsem si myslela, že jsem po těch dvou týdnech zařizování
couchsurfingu tak zblblá, že jsem úplně mimo, ale ne – projela jsem si všechny
zprávy a ten vykuk mi neřekl, ani to nikde v profilu napsané neměl, že je
z Alvandu. Ono totiž, když někdo bydlí 30 km od Qazvinu, tak je to pro ně
prostě Qazvin. Jako třeba pro nás Praha-Klánovice. Sice vůbec nejsi z Prahy,
ale můžeš říkat, že jsi. Nějak jsme se tam shledali a nakonec to byl fajnově
strávený den. O těch lidech napíšu ve slibovaném článku „o lidech“.
 |
| Autobus vás vysadí zde... Nádhera |
Jeli jsme
se podívat do centra (čili do Qazvinu), kde byl opravdu krásný bazar (ten historický, krytý a rekonstruovaný) – vypadalo
to tam, jako kdybychom se přesunuli na druhý konec Země, popravdě jsme to nazvali luxusní nákupní čtvrtí ve Vídni. Všechno čisté, moderní
a pěkné. Skrz Qazvin taky vedla hedvábná stezka, což připomíná pomník s velbloudy
před městem. Tak nějak jsme si prošli městem, navštívili jsme opravdu rozlehlé
staré lázně (hammam). Taky jsme vlezli do nakupovacího muzea koberců a to byl
mazec, bylo přesně vidět, jaký příšerně nechutně odporný kýče vyrábí, aby si to
zákazník z Ruska koupil. Ale jinak jsou ty koberce vážně pěkný!
 |
| Hammam |
 |
| Luxusní bazar |
 |
| Perské koberce |
 |
| Perský v pohodě koberec |
 |
| Perský koberec pro zákazniky, co mají styl! |
 |
| Pramen vody, naprosto obyčejná a bežná věc, ale oblečená v krásném kabátě |
A nejvíc se mi líbil místní bazar (ten klasicky fungující, dnes používaný), konečně
pořádnej trh, za celou dobu jsme viděli jen prodávat hadry, koření a levný ošklivý princeznovský šaty (komu proboha?), kdežto tady bylo opravdu všechno. Lidí, že
se nedalo projít, každou chvíli člověk šlápnul málem do stánku s rybama,
výběr všechny zeleniny, ovoce, sladkostí... Prostě všechno! Ráj na zemi. A dost
se mi líbí, jak jsou ty trhy organizované, neexistuje, že by se prodávaly
slepice vedle ryb, nebo zelenina vedle čádorů. Má to svůj řád. Největší sranda
byla, jak tam bylo hodně lidí, a my tam byli s rodinkou – s dvěma asi
desetiletými dětmi, ti vždycky vyběhli napřed na výzvědy, po chvíli se vrátili
zpátky se zprávou, co se kde prodává a podobně.
 |
| Dáme čaj... |
 |
| Náhodný obchod na tržišti |
 |
| Náhodný obchod na tržišti |
Těsně před odjezdem do Alvandu jsme ještě
museli vyměnit peníze, což byl problém, protože byly opět prázdniny, všechno
zavřeno. Tak jsme tak prošli deset ulic, poptávali jsme se po cestě do iksčenž
ofic (to je výhoda, když má člověk místního průvodce, protože ho nikdo nepošle
do podvodnických pekel hned), bohužel iksčenž oficis byly zavřený, tak jsem se
dostala k svému prvnímu vekslu v životě, z čehož jsem byla
nadšená. Kupodivu nám nabídl naprosto normální kurz. Tak jsem se rozhodla
vyměnit sto lir (asi 800 korun) na poslední výdaje v Íránu, navíc za sto
lira se naposledy a potřetí v životě můžu stát milionářem, že? Lira no
problem, řekl mi borec, poté co kamarádovi směnil eura. Dal mi bankovky a já si
je začala prohlížet proti světlu, z čehož málem padnul smíchy, protože mu
to prý ještě nikdy nikdo neudělal. Říkal že má celkem gut buzynes (jo, přesně
tak to říkal, proto si to pamatuju) a ať máme gut ívning. Tak jsme jeli mít gut
ívning domů k večeři a druhý den si už zaslouží nové povídání...
Žádné komentáře:
Okomentovat